Jama a Nijama jsou první dva stupně jógy, díky nimž můžeme prohlubovat náš mravní a etický vývoj.
Doporučuji každý večer provést rekapitulaci svého dne na základě Jamy a Nijamy a být k sobě upřímný, pravdivý. Jít do hloubi sebe bez přikrášlování. Být tím, kým jsem.
JAMA obsahuje těchto 5 bodů:
Ahimsa – neubližování, nenásilí – sem patří neubližování jiným lidem, zvířatům, přírodě. Mnoho lidí by sem zařadilo vegetariánství. Tady bych připomenula, že jóga je o harmonii. Jsou lidé, kterým vyhovuje jíst maso a jsou lidé, kterým ne. Učme se naslouchat svému tělu a nezacházet do extrémů jen proto, že to někdo řekl nebo napsal. S tím souvisí i další úhel pohledu na tuto Jamu a to – neubližovat ani sám sobě.
Satja – pravdivost, nelhaní – neklamat lidi kolem sebe, své blízké a také sami sebe. Nelhat proto, abychom vypadali líp, abychom přikrášlovali pravdu, nebo uspokojili ostatní. Neobelhávat sami sebe. Je to těžké, ale jsme na cestě…
Astéja – nekradení, nepřivlastňování – nekrást věci, předměty, majetek, myšlenky, ale i svobodu ostatním, jejich energii, čas – tím, že jsme líní a pohodlní.
Aparigraha – nehrabivost, nepřipoutanost, neulpívání – nepoutat se na věci kolem sebe – ať už hmotné nebo nehmotné. Neznamená to nemít nic. Pouze si nemyslet, že ty věci jsme my. Dále sem patří přijímat situace tak, jak plynou a nechtít, aby šlo vše, jak očekáváme.
Brahmačarja – zdrženlivost, střídmost – šetřit energii pro jednoho partnera. Člověk se narodil na tento svět, aby žil naplno a zažil vše, co k životu patří, ale je dobré najít svůj potenciál a využít ho – se srdcem, ale i s rozumem.
NIJAMA má v sobě těchto 5 bodů:
Sauča – čistota – udržovat čistotu těla, mysli, vztahů, okolního prostředí. Využití jógových očistných technik.
Santóša – spokojenost – přijímat jak věci jsou, přát ostatním štěstí, nezávidět, umět se podělit.
Tapas – řád, povinnost, askeze, sebekázeň – zanícení do všech činností, do jógy – odhodlání dodržovat pravidla a disciplínu, ale zároveň nepropadat posedlosti
Svadhjája – studium – učení se ze života, mít otevřenou mysl, přijímat, vnímat vše jak přichází, hledat odpovědi v sobě.
Išvarapranidhána – mít víru, uctívat vnitřního Boha – uznání, že existuje forma vyšší energie, Bůh. Ať už ho nazveme jakkoli.